Normostrana jako standardizovaná jednotka pro délku textu se používá v mnoha zemích, ale často s mírnými rozdíly. Zatímco česká normostrana má 1800 znaků včetně mezer, jiné země mohou mít vlastní definice nebo používat jiné metriky.
Na Slovensku je definice normostrany podobná té české a také činí 1800 znaků včetně mezer. Slouží k podobným účelům, například pro účtování překladu nebo korektur.
V Německu a Rakousku se obvykle používá standardní strana o délce 1500 znaků včetně mezer. Tato norma je běžná v překladu a publikování a slouží pro stanovení sazeb nebo rozsahu textu.
V anglicky mluvících zemích, jako jsou USA a Velká Británie, se spíše než normostrana používá počet slov. Pro literární a akademické texty se standardně považuje jedna strana za 250 slov. Přestože se nejedná přímo o počet znaků, přibližně odpovídá české normostraně.
Ve Francii bývá jedna normostrana často definována jako 1500 znaků bez mezer. Tento standard se používá zejména v překladatelském průmyslu.
Ve Španělsku je normostrana podobná té francouzské a zahrnuje 1500 znaků bez mezer, což je běžná metrika pro výpočet honorářů v překladatelství.
V Itálii se často používá standardní strana o 1500 znacích, ale některé organizace preferují 1800 znaků. Tato variabilita závisí na typu zakázky a průmyslu.
Normostrana se tedy v jednotlivých zemích může lišit, přičemž hlavní rozdíly spočívají ve zvoleném počtu znaků nebo v tom, zda se započítávají mezery.